Diky za Dádulku

Nedávno jsme absolvovali náš první dogtrekking - Krušnohorský. Díky za to, že si Zachar chvíli před dnem konání strhnul drápek a sotva se belhal, do té doby jsem byla pevně rozhodnutá vzít ho jako svého "tažného psa" (vzhledem k jeho konstrukci dost naivní plán). Jako náhradu jsem volila Irušku, kterou mám na své krátké vycházky už vyzkoušenou a jako tahoun je skvělá, to mi ovšem bylo kvůli jejím nestabilním zádům rozmluveno a z celé smečky na mě zbyl Dareček. Po prvních kilometrech z něho naštěstí trošku té jeho energie vyprchalo a výpady od mé nohy vpřed, kdy jsem skoro letěla hubou k zemi, se omezily na celkem plynulé táhnutí. Jsem jenom ráda, že nakonec došlo na Dádulku, díky němu jsem těch úmorných 46 kilometrů došla celkem v pořádku, i když jsme konstatovali: Už nikdy více! Celá nedělní aktivita spočívala v čučení na televizi a vyšplhání se ke kotcům, abychom vypustili Cheelu z domečku, klouby cítím ještě dnes. Odloučení od Zachárka nám ale prospělo, takhle bouřlivé přivítání jsem od něj ještě nezažila :-) No a už uvažujeme o Křivoklátsku... Zakína beru možná jenom jako doplněk, ale jsem přesvědčená, že Dádulka bude muset táhnout i jeho :-D